Každý problém má své řešení...
Advokátní kancelář Surga, Tejrovský, Oškrdal, sdružení advokátů

Odpovědnost členů orgánů společnosti

 
Rekodifikace přináší určitý posun v odpovědnosti členů orgánů právnických osob. 
 
Obecně (i v situacích mimo hrozící nebo nastalý úpadek a pro všechny druhy právnických osob) platí podle § 159 občanského zákoníku, že kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnouloajalitou i s potřebnými znalostmi pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Dále platí, že nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.
 
V souvislsti s insolvencí se uplatňují tři další pravidla:
 
(A) Podle § 62 zákona o obchodních korporacích platí, že pokud:
  1. členové (i bývalí) orgánů společnosti (všech orgánů, tedy i dozorčí rady, pokud pobírají odměnu za výkon funkce) věděli nebo měli a mohli vědět, že je společnost v hrozícím úpadku, a 
  2. v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné, a
  3. bylo-li o úpadku společnosti rozhodnuto na návrh jiné osoby než dlužníka a
  4. vyzve-li je k tomu insolvenční správce 

vydají členové orgánů společnosti prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, který od obchodní korporace obdrželi, a to za období 2 let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, 

 
(B) Podle § 68 ZOK platí o ručení členů orgánu při úpadku obchodní korporace následující, že soud může rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností
  1. na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace, jestliže
  2. bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku (bez ohledu na to, kdo podal insolvenční návrh), a
  3. člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a 
  4. v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.
To neplatí pro člena nebo bývalého člena statutárního orgánu obchodní korporace, kteří byli do funkce prokazatelně ustaveni za účelem odvrácení úpadku nebo jiné nepříznivé hospodářské situace obchodní korporace a svou funkci vykonávali s péčí řádného hospodáře.
 
(C) Vedle toho platí stejně jako dosud §§ 98 a 99 insolvenčního zákona, podle kterých je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.
Škoda spočívá v rozdílu mezi výší pohledávky přihlášené věřitelem a částkou, kterou věřitel obdržel.
Odpovědnosti za škodu se lze zprostit jen prokázáním, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.
 
Podle stavu ke dni 26.6.2014 zpRacoval Mgr. Ondřej Surga